Život s dogou

Rostu a mám se k světu

Posted

Haf! Celí nedočkaví, co vám tu vyštěkám?

Tak co bych na ty páníčky a na sebe práskla. Předně měl páníček velký voči. Práce, děti, škola… ve zkouškovym to prostě na cvičák nedáváme. Ale poslouchat musím. Jen se mi nechce. Hlavně, když mám kamoše. To páníčkovi dlabu i na granule. Ale jinak mě chválí. Hlavně, když nosím tam a zpět klacíček, nebo uzel. A nebo když nesežeru tu mňamku v trávě za barákem.

Říkají, že jsem prý takový dobytek, že bych se ztratila i mezi Vídrholci. Jen nevim, kdo to je. Ale veterinární teta říkala, že se chovám jak její psi, tak to asi budou ti Vídrholci… ale nechápu proč to o mně říkají. Vždyť takové mňamičky, co jsou venku… a jak jsou voňavé. Místo toho, aby byli rádi, že se jim v tom neválí děti… já to s nimi myslím dobře. Stejně tak, když jsem jim snědla půl plechu cukroví. Já myslím na jejich zdraví. A co teprve ta půlka kostky másla: Samej tuk a zajímalo by mě, jak jim chutná ten obal. Mně moc ne, ale co se dá dělat, sníst se musí. Zvlášť, když mi dávají granulky jen třikrát denně. JENOM třikrát. Hamouni. Tak jim dělám cirkus, skáču metr vysoko, točím se do kolečka… a přidají mi? Ne! Ani granulku 🙁 Ještěže mi občas přilepší děti… nebo si občas nenávratně něco vypůjčím ze stolu… nebo z talíře s cukrovím…

Trochu mě zlobí. Pořád na mě křičí, když mě vidí, jak jim pomáhám od kalorií tím, že je sním za ně. Prej by se měli snažit o pozitivní motivaci. Tohle je houby pozitivní motivace. No… vlastně je. Pozitivně mě ten rohlíček motivuje, abych si pro něj vylezla na tu židli a vzala ho ze stolu.

Ale jinak je to, jak se vyspím. Mám dny, kdy se nechci s nikým vidět, mám dny, kdy vítám každého. Ale děti mám nejraději 🙂 všechny a pořád! 😉 (hlavně k večeři :D)

Jinak rostu hezky. Už mám 70 cm, 41 kg, rovná záda a všechny zuby. Dokonce i tak, jak mají být 🙂

Tak na uslintanou v příštím roce.

haf