výcvik

Bendův memoriál 2017 – pánečkovy první zkušenosti

Je to tak, tentokrát se pánečcí rozhodli, že se mnou bude cvičit ten pán, který mě pořád krmí pamlskama, chválí mě, když k němu přijdu a huláká na mě, když žeru ty dobroty venku. On si teda nemyslí, že by to byly dobroty, ale neví, co je dobré. Tak přesně ten. Nevím, kdo je větší chudák… jestli já, nebo páníček.

Jen tak ze srandy a pro socializaci mě přihlásil na Bendův memoriál, který se odehrával ve Zbraslavi u Brna. Prý ať si zvykám. Moc jsem si ho užila a tady vám přináším další dojmy.

Ráno pro mě přijela druhá máma. Ta, co se o mě starala, když ta doží nemohla. Snad tomu lidi říkají „chovatelka“. No, tak moc jsem se na ní těšila, že jsem jí furt chtěla kecat do řízení. Na prezenci jsme přijeli včas a já si mohla hrát s kamarády. Konečně velikost, kterou mám ráda. Dala jsem jim co proto. Oni teda mně taky. A pak to začalo.

Ten pán, co mu říkají rozhodčí, hned páníčka seřval, že jak to drží to vodítko a že se to má brát vážně. A já si myslela, že si budeme hrát. Páníček nikdy pořádně nedržel vodítko. Prý ho to otravuje. Tak s ním šermoval, mně se chtělo spát a … hele, co to je? Houby! Jo, ty mi voní. Odchodila jsem to tam s páníčkem vzorně. Jen kdyby mi to nekazil, ale umí to asi tak stejně jako já. Když jsem si měla lehnout, tak jsem objevila další houby. A další. „Jééé. Hele, co po mně chceš? Já tu mám houby. No tak jo. Ale ležet nebudu. Až na pelechu spát.“ Páníček si poslechl, na čem má zapracovat. Chudák, moc nevěděl, co vše si může dovolit, ale já už konečně mohla jít na houby a spát.

Normálně mě na spaní zavřeli do té velké díry za sedadly, prý kufr tomu říkají. Ale byla jsem tak unavená, že jsem usla i tam. Aspoň tam bylo teplo! Jak jsem se pak začala nudit, tak jsem si přelezla na zadní sedadla. Tam byla deka, do které jsem se vtulila. To bylo bájo. Kolem poledne mi tam přinesli spícího Mišáka. Jsem mu chtěla dát pusu, ale páníček mě odstrčil, tak jsem si za to na něj lehla. Leželi jsme v kufru všichni tři, páníček měl nohy buť na okýnku nebo mu koukaly ven. A bylo nám všem moc fajn.

Když jsme se vyspali, tak mě vzala panička zase na houby a tentokrát jsme jich i dost našli. Nejšikovnější byl Matýsek. Pak jsem se dozvěděla, že jsem čtvrtá. Kruci, já, taková šikovná. Ale co, jsou mi teprve tři měsíce, šla jsem si to jen vyzkoušet.

Byla to velká zábava, moc hezky zorganizovaná. Velký dík patří všem, kdo se na přípravě podíleli a za rok vám ukážu, co už všechno umím 🙂 Dostala jsem spoustu dárků a s nikým se o ně nepodělím.

Tak haf příště.